Co vše víte o sacharidech?

Sacharidy jsou často označovány názvy, které jim nepřísluší – např. uhlovodany, glycidy, škroby, uhlohydráty nebo karbohydráty. V české terminologii existuje pro cukry jediný správný název – sacharidy. Sacharidy patří spolu s tuky a bílkovinami mezi základní živiny, které tvoří nezbytnou součást vyvážené stravy. Sacharidy se od sebe navzájem liší strukturou a velikostí molekul a také svými metabolickými účinky. V potravě přijímáme sacharidy ve formě monosacharidů, disacharidů a polysacharidů.

Rozdělení sacharidů
Monosacharidy (jednoduché sacharidy) vznikají v organismu rozložením složitějších sacharidů na jednodušší. Pro naše tělo jsou velice rychlým a pohotovým zdrojem energie, kterou potřebuje jak pro práci fyzickou, tak pro práci vnitřních orgánů. Do této skupiny patří např. glukóza (hroznový cukr), fruktóza (ovocný cukr) a galaktóza (součást mléčného cukru).

Složené sacharidy (disacharidy, oligosacharidy, polysacharidy)
Disacharidy jsou složené ze dvou molekul monosacharidů a řadí se mezi ně např. sacharóza (řepný cukr), což je nejběžnější bílý cukr, který používáme ke slazení, dále maltóza (sladový cukr) a laktóza (mléčný cukr složený z monosacharidu glukózy a galaktózy). Laktóza bývá jednou z příčin nesnášenlivosti mléka a některých mléčných výrobků, chybí-li v lidském organismu enzym, který laktózu štěpí. Nesnášenlivost mléčných výrobků způsobuje u dětí i dospělých např. průjmy, nadýmání a jiné zdravotní obtíže. Oligosacharidy jsou složené ze 2 až 10 molekul monosacharidů. Patří sem např. oligofruktóza, která slouží jako prebiotikum, tedy potrava pro příznivé bakterie žijící ve střevě. Polysacharidy tvoří nejméně 100 monosacharidových molekul. Jejich řetězce jsou dlouhé a organismu tak trvá delší dobu, než dojde k jejich rozštěpení na sacharidy jednoduché. Mezi polysacharidy patří např. škrob, který se používá při přípravě pokrmů, a dále nepostradatelná vláknina.

Škrob se ve formě škrobových zrn nachází v kořenech, plodech a semenech rostlin – tedy v obilninách a výrobcích z obilí, v luštěninách, bramborech, rýži, zelenině a ovoci. Tento druh sacharidů nechutná sladce a tak si mnoho lidí neuvědomuje, že štěpením sacharidů z pečiva, brambor či rýže vzniká glukóza, která má stejné účinky jako glukóza z cukru.

Mezi sacharidy patří i vláknina. Tzv. jemná (rozpustná) vláknina čistí organismus chemickou cestou. Pro naše tělo je z energetického hlediska v podstatě nevyužitelná, přesto má zásadní význam pro zdraví. Vyvazuje totiž ze střeva škodlivé látky, čímž podporuje činnost imunitního systému. Kromě toho zvětšuje objem stravy – této její vlastnosti se využívá zejména při redukčních dietách. Jemná vláknina je také živnou půdou pro bakterie žijící ve střevech (prebiotikum).

Vláknina hrubá (nerozpustná) zvětšuje objem stravy, takže na první pohled sníme velký objem jídla s velmi nízkou energetickou hodnotnou. Hrubá vláknina působí v našem zažívacím ústrojí a střevech jako „kartáč“ – po konzumaci stravy bohaté na hrubou vlákninu a jejím průchodu střevním traktem odchází z organismu také škodlivé látky (např. cholesterol, látky s karcinogenními účinky atd.).

Konzumace dostatečného množství vlákniny působí jako prevence zácpy. Vláknina totiž podporuje střevní peristaltiku a urychluje průchod tráveniny střevem. Mezi potraviny bohaté na vlákninu patří např. celozrnné pečivo, luštěniny, ovoce, zelenina atd. Doporučená denní dávka vlákniny pro dospělého je 25-30 gramů, v případě dětí je však toto množství mnohem nižší.

Doporučené denní množství vlákniny je možné snadno vypočítat podle jednoduchého vzorečku:
Věk v letech + 5 gramů vlákniny = doporučená denní dávka vlákniny
Např. dítě, kterému je 5 let, by mělo sníst denně 10 gramů vlákniny
5 let + 5 gramů vlákniny = 10 gramů vlákniny na den

Trávení (metabolismus) sacharidů
Po průchodu potravy ústy, žaludkem a trávicím ústrojím se sacharidy za přítomnosti enzymů štěpí a vstřebávají. Glukóza se vstřebává přímo střevní stěnou do krve, kde se složitými mechanismy udržuje její stálá hladina (glykémie). Nadbytečné množství glukózy se za spolupráce hormonu slinivky břišní (inzulínu) odsouvá do buněk, kde slouží jako okamžitý zdroj energie, a také do mozku, který pro svou práci využívá jako jediný orgán v těle výhradně glukózu. Glukózu, kterou organismus jako okamžitý zdroj energie nevyužije, ukládá v podobě glykogenu do jater a svalů, kde slouží jako pohotovostní palivo ke svalové činnosti. Uložit tímto způsobem jde však jen omezené množství glukózy, ta přebytečná se ukládá do tukových buněk ve formě tuku. Z toho vyplývá, že se sacharidy vzhledem ke svému vysokému zastoupení v potravě při nedostatečném energetickém výdeji pohybem podílejí výrazným způsobem na rozvoji obezity u dětí i dospělých.

Opakovaný nadbytečný příjem sacharidů nutí slinivku břišní produkovat stále vyšší množství inzulínu, který je třeba k tomu, aby se glukóza dostala do buněk. U disponovaných jedinců může dojít k tzv. inzulinorezistenci, to znamená, že buňky přestanou být k inzulínu citlivé a zvýšené množství inzulínu zůstává v krvi trvale (hyperinzulinemie). Tato porucha zpracování cukru a hyperinzulinemie se podílí na ukládání tuku a rozvoji obezity převážně centrálního typu, tzn. ukládání tuku v břišních partiích.

Sacharidy jsou pro náš organismus největším dodavatelem energie. Z jednoho gramu sacharidů tělo přijme 17 kJ (nebo také 4 kcal), z celkového denního příjmu energie by měly sacharidy tvořit okolo 55 %.

Máte děti? Mnoho užitečných informací o jejich výživě naleznete na www.vyziva.deti.cz. 

text: MUDr. Alexandra Moravcová, dětská obezitoložka a endokrinoložka, Klinika dětského a dorostového lékařství VFN, Praha , foto: www.vyzivadeti.cz – 02. 03. 2008, 11.42:24