čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace
|
|
|
|
čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace |
|
Vlastní vyhledávání
|
Dana Kučerová: Zápisník z aerobikových cest - AerobicMania Sun Day, 4. srpna 2012, BrnoZatímco většina lidí v sobotu ráno dohání celotýdenní spánkový deficit, přespolním aerobikovým nadšencům, ke kterým se všemi deseti hlásím, zvoní v pět ráno budík. Následně pak peláší na autobus, aby celý den strávili pěkně „po svém“ - aerobikem ve společnosti stejně „postižených“ lidí. Díky AerobicManii se hala brněnské veterinární fakulty každý rok v půlce prázdnin promění v místo s extra vysokou koncentrací aerobikových nadšenců ze všech koutů republiky. Energie a endorfiny se mísí s potem a úsměvy všech, co si tuhle povedenou akci nemohou nechat ujít. Je úplně jedno, jestli jste instruktor nebo člověk, co si chodí „jen“ zacvičit – tuhle akci si užije každý! Je sobota 4. srpna 2012 - půl deváté ráno. Vystupuji z autobusu před brněnským Grandem, kouknu na Špilas, zakoupím lístek na šalinu (jinak správní Brňáci naší pražské tramvaji neříkají) a za chvíli se ocitám na známém místě – před halou, kde hodlám strávit celý dnešní den. „Zoncna tentokrát dost rumpluje“ (pro obyvatele Prahy raději přeložím – sluníčko svítí – tímto končí mé jazykové okénko a pokusy o Hantec) a je mi jasné, že obrovské množství oblečení, díky kterému má taška nabyla gigantických rozměrů, byl rozhodně dobrý tah – potit se tu dnes rozhodně budeme!
U prezence mě vítají úsměvy Lídy, Terezy a Zuzky – trojlístku, který nechybí u žádné AerobicMania akce. Nakládají mi příděl reklamních letáčků, vstupenku, pití a tentokrát ještě libůstku v podobě zmrzky. Nahlížím do haly, kde mě vítá Roman Ondrášek a na stánku BodyAction Verča. Cestou do šatny potkávám další a další známé tváře – z Ostravy, Hradce, Bratislavy, Bystřice…sice jsem z daleka, ale připadám si tu tak trochu jako „doma“. Než se vzpamatuji, je deset, Roman celou akci zahajuje, vítá nás cvičící, představuje další prezentéry, láká nás na stánky vystavovatelů (BodyAction, Racio, Venice Beach) a už vážně není na co čekat – jdem cvičit!
Tři bloky, krásná choreografie, ve které si každý přišel na své (ne náhodou nazvaná Dance4Fun) zakončená typicky letní finálovou, která mi ještě druhý den „zvoní v uších“ (takataááá…s Milou Ondrušem jsme si na dovolené dělali legraci a sázeli se, kdo s tímhle songem první vyleze na stage – nečekali jsme dlouho, a o to víc se právě teď a tady dost dobře bavíme!). Sotva jsem otřela pot z první lekce, stála na pódiu Carla Mercedes. Přiznám se, že jsem její lekci vyhlížela trochu rozpačitě – asi jako vždy, když přede mnou stojí nový prezentér, od kterého nevím, co čekat. Spoléhám na Romana, o kterém vím, že do Brna zve jen samé špičky. Taneční choreografie plná otoček byla proti předchozí lekci jednodušší, o to víc jsem měla možnost pozorovat ostatní…můj pohled spočinul nejprve na Pawlu Oraczovi, který doslova zíral na desetiletého klučinu, který si Carlinu choreografii užíval o dvě řady přede mnou.
Při pohledu na rozvrh akce by kdejaký laik mohl namítnout, že další lekce byla odpočinková – CardioTone, takže žádné tancování. My, co známe Romana a ctíme heslo „squat is our friend“, jsme ale dobře věděli, že opak bude pravdou. Nenápadná líbivě taneční choreografie byla najednou z ničeho nic přerušena výrazy „plije, side, lift, klik a výdrž“ - klasika - a to nás tentokrát Roman v tom horku ještě „šetřil“. Vysílená a posílená zároveň jsem šla převléknout kalhoty, vyždímat další mokré tričko, občerstvit se a zabrat místo na Dance Sensation s Pawlem, totiž na lekci, na kterou jsem se dneska těšila úplně nejvíc! Pawel Oracz je tak trochu inventář brněnských kongresů. Pamatuji si, že když jsem ho zažila před lety poprvé na stepech v Brně, byla jsem zaskočená a nebyla jsem jediná. V první chvíli jsem si říkala „co to jako má znamenat?“ – abych vše uvedla na pravou míru: Pawlova choreografie se na první pohled tvářila tak primitivně, že jsme po sobě s dalšími kolegy lektory pod podiem koukali a říkali si, jestli náhodou nejde o vtip. To jsme ale rázem přehodnotili – z té zdánlivě jednoduché choreografie se - nevím jak - vyklubalo něco tak dokonalého, že ještě dnes vzpomínám, jak jsem z oné lekce odcházela s nechápavým výrazem ve tváři.
Ani tentokrát mě nezklamal. S lehkostí a elegancí sobě vlastní nás za necelou hodinu naučil choreografii hodnou mistra. Ještě jednou smekám…užila jsem si to na maximum a nebyla jsem sama. Nekončící škemrání o opakování finálovky, burácející hala, endorfiny a energie – dokonalost sama. Kdo nezažil, nepochopí. Po čtyřech hodinách hopsání se v nás našlo ještě tolik sil, že jsme se jen těžko smiřovali s tím, že to jdeme už „opravdu“ naposledy … Ještě v euforii předešlé lekce probíhá losování tomboly. Přiznám se bez mučení, že plná dojmů z té úžasné atmosféry přesně ani nevím, jaké dárky sponzoři do tomboly věnovali. Vím jen, že dárečků bylo hodně moc a já tentokrát domů žádný nevezu. Poslední “odpočinková“ lekce Pilates patří Lence Velínské. Krásně se při ní zapotíme, posílíme a protáhneme namožené svaly. Ten, kdo vydržel až do konce, mi dá jistě zapravdu, že odpočinkové to tak docela není. A je tu konec. Ani se mi nechce věřit, jak rychle to uteklo a je po všem. Je půl čtvrté, opět sedím v „šalině“ spěchajíc na nádraží. V rychlosti se loučím s Ostraváky, kteří míří opačným směrem, a plná dojmů nasedám do vlaku směr Praha. Jsem zničená a spokojená zároveň. Mám krásně vyčištěnou hlavu a unavené nohy. Přemýšlím, kdy se do Brna vypravím zas… Nejpozději v říjnu na AerobicMania kongres, ale jak se znám, bude to dost možná ještě dřív…co třeba 23.9. Inspiration Day s Romanem a Lenkou v Blue Gymu? Autor článku: Dana Kučerová Nejčtenější reportáže na Aerobic.cz:
06. 08. 2012, 20.56:13
|
|
