Články - archiv

Helena Jarkovská: Fitness je dnes především velký byznys a kvality bohužel ubývá. Rozhovor pro Aerobic.cz připravila na Reebok Wellness Marathonu Mili Pilátová

Věřím, že Helenu Jarkovskou není třeba představovat, ale pokud by přece jen někdo neznal průkopnici a propagátorku českého aerobiku, tak ji mile ráda představím. To právě ona v roce 1985 vydala knihu Aerobní gymnastika. Později se Zlatou Wálovou napsaly knihu Gymnastika pro moderní ženu (1990), v níž se věnovaly z širokému okruhu rytmické gymnastiky téměř neznámé aerobní gymnastice, a tak se pomalu a jistě aerobní gymnastika rozšířila po celém Česku.

„Pět let předtím jsem zcestovala celou republiku a na seminářích propagovala a prakticky tak aerobik představovala. Hodně se tento pohybový styl líbil, byl pohybově jednoduchý a cvičilo se na hudbu která právě frčela,“ vzpomíná paní Jarkovská.

Helena Jarkovská je zakladatelkou České školy aerobiku, která byla vyhlášená svou vysokou úrovní. Jako lektorka školení instruktorů působila nejen v ČR, ale i v zahraničí. Vydala několik publikací a videokazet zaměřených na specifické formy gymnastiky, dále vytvořila odborné i komerčně metodické příručky a autorsky se podílela na televizních programech jako např. Cvičme v rytme (mimochodem můj nejoblíbenější pořad TV cvičeni).

Na květnovém Wellness Marathonu v O2 aréně jsem zašla na její lekci - Zdravá záda. Odcvičila ji svým energetickým a svérázným přístupem, který je pro ni typický. I když by si tato dáma na prahu sedmdesátky mohla hodit nohy na stůl, nebo si přinejmenším užívat babičkovských starostí, ona stále aktivně školí a zajímá se o všechny druhy současných skupinových cvičení s hudbou. Prohání důchodce a úředníky v holešovickém studiu Sedmička. Jednou bych chtěla mít ve stáří tolik pozitivní energie jako ona! A tak mi nedalo, abych se této ikony českého aerobiku nezeptala na pár otázek:

Jaké byly vlastně vaše začátky v 80. letech?

S Jitkou Poláškovou jsme tenkrát začaly sbírat veškeré materiály a já jsem je přizpůsobila našim českým poměrům. Udělala jsem z toho takový český aerobik. To se psal rok 1985. Od té doby se toho dost změnilo - obsah i styly, ale základ je pořád stejný.

Jak předcvičujete dnes?

Samozřejmě čím jsem starší, tak už se tolik nehoním. Vytrvalost trénuji intervalovým tréninkem. Stále to zvládnu odcvičit s mladejma. Posiluji s veškerým možným náčiním a vytrvalost trénujeme intervalovou metodou. Stále si připravuji choreografii, ale velmi jednoduchou, abychom rozvíjely pohybovou paměť. Tak jak jsem to například dělala na dnešní lekci, ale výběrem více cviků v sériích.

Jaký máte názor na dnešní příval někdy i kontroverzních cvičení?

To záleží, jak je instruktor kreativní, jak dovede o cvicích přemýšlet a co ví o fyziologii a anatomii těla. Vývoj cvičení jde vždy od někoho a pak jej instruktoři buď okopírují, anebo si je přizpůsobují. Tímto způsobem se vytvářejí všechny možné styly. Někomu se líbí např. Pilates, jóga, jinému dynamičtější styly cvičení. Pro každého je motivační hodnota lekce jiná, jsme každý trochu jiný.

Takže vždy by člověk měl cítit efekt cvičení?

Přesně tak, vždy je důležité zapojit mozek a mít dobrou techniku. Dneska už se vůbec nedělá technika a cvičí se jen pro to, aby se klient spíš vyřádil. Instruktoři na to dost kašlou, málo učí, často si jdou zacvičit sami se sebou. Ale ono to zas přijde do módy.

Pořád aktivně školíte?

Ano, ale největší průšvih dnešní doby je, že čím dál, tím víc tzv. cvičitelů učí bez kvalifikace! Instruktoři nemají žádné školení a taky to podle toho tak vypadá! To by někdy člověk zaplakal!

Ale pokud vím, v tomto by měla fungovat Česká Komora Fitness?

Já osobně se obávám se, že v Čechách fungovat nebude. Já jsem sama v roce 1992 založila Asociaci aerobiku a fitnesu. Tenkrát to bylo něco nadčasového, ale bohužel to zaniklo. Lidé tady vůbec nechtěli pochopit, že bychom jim mohli v něčem pomoci. Chce to oboustrannou spolupráci, jak ze strany instruktorů, tak ze strany fitnessů. Fitkám je to jedno, především těm gigantickým. Ty potřebují hlavně spoustu instruktorů, kteří jim tam budou učit. Dnes je to všechno jen byznys. Vůbec se nepoukazuje na to, aby se učilo kvalitně. Málokde se najdou dobří instruktoři a ti jsou pak samozřejmě přepláceni. Lidi, když poznají dobrého instruktora, tak už nechtějí jít jinam. Ale nemají čas si instruktory porovnávat.

Jaký máte názor na různé zahraniční cvičení a jejich školení?

U nás někteří budoucí instruktoři zaplatí hodně peněz za jednodenní, dvoudenní kurzy, které nejsou v Čechách akreditované MŠTV, ale je to rychlé a téměř bez zkoušek. Škoda, že budoucí cvičitelé slyší více na zahraniční akce, než na ty naše -vysoce kvalitní a trvale hodnotné. Máme dost školících center, které vedou opravdoví odborníci s dlouholetou praxí Pod vedením Jany Havrdové a s dalšími odborníky jsme připravili nové celorepublikové standardy na všechny nejvíce známé skupinové formy cvičení s hudbou. Zpřísnili jsme je. Vycházeli jsme z vlastních zkušenosti, kdy jsme vůči absolventům škol měli na mysli pocit odpovědnosti, že za peníze, které mi zaplatí, musí dostat určitou nejvyšší odbornou kvalitu školení.

Co si myslíte o velmi jednoduchém způsobu získání instruktorské licence?

Dříve neexistoval instruktor, který by nebyl kvalifikovaný. Byla to profesionální čest. S příchodem velkých fitek se to změnilo. Dneska dostane člověk certifikát po jednodenním semináři a pak tím zamává před majitelem fitness, kterému to stačí. A to je to, co mě opravdu štve, že to takto v dnešní době funguje. Abychom tomu zabránili, museli bychom nastavit tvrdá pravidla, obejít všechny fitka, zkontrolovat licence a udělovat velké pokuty! Ale kdo to bude dělat? Ministerstvo školství s tím nechce mít nic společného. Ty nám dávají pouze akreditace a ostatní je na nás.
Já jsem v podstatě šťastná, že už se o toto nemusím starat. Jsem tak profesionálně poznamenaná, že bych se z toho určitě zbláznila! Ale mrzí mě to. Odjakživa jsem prosazovala tvrdou profesionalitu.

Co v současnosti děláte?

Stále cvičím – 8 hodin týdně. Z toho 5x týdně cvičím se seniory a na Univerzitě 3.věku učím Pohyb a zdraví. Mám tam někdy i 500 lidí, kteří se mnou cvičí třeba ve stoje a na židli. Je zvláštní, jak senioři chtějí dohnat pohybem a výživou ztracený předcházející čas. Jsme zkrátka moudřejší. Já s nimi jezdím na zájezdy. Učím je znát funkce jejich těl. Stále jim promlouvám do duše a vnucuji pohyb a lepší stravovací návyky. Snažím se rozumět i jejich nemocem, a tak si o nich i povídáme. Pak si všichni společně zacvičíme a je nám líp. Mladí nemají čas, vydělávají peníze a kašlou na svou kondice a zdraví. Ale oni na to taky přijdou.

A jak jsou na tom vlastně třeba dnešní děti?

Děti se dneska špatně vychovávají ke sportu! Dříve bylo vše zadarmo, tak cvičili všichni. Ale dneska už je to pro rodiče přeci jen finančně náročnější. Pro lidi, kteří mají malé finanční příjmy, jsou velká fitka drahá, tak to platí i pro sportovní kroužky dětí.

Sledujete vývoj ve fitness?

Vyvíjí se hlavně pomůcky, protože lidé nechtějí provádět moc pohybu s váhou vlastního těla. Neříkám, že jsou všechny pomůcky špatné, ale pro tělo je důležité a zdravotně efektivnější cvičit se zapojením co nejvíce svalů najednou. Prostě všestranné cvičení. Ale zase je to módní, nenáročné. Fitka vydělávají a instruktoři se nemusí namáhat. Všem bych poradila, ať používají selský rozum. A někdy plně postačí si zajít na delší procházku, pročistit si hlavu a znova učit své tělo chodit!

Po rozhoru jsem měla pocit, že máme hodně společného, nejen zapálenost ke cvičení, ale jak jsem později zjistila, i datum narození - na MDŽ! Přeji Heleně hodně zdravíčka a životního elánu Mili Pilátová

Nejčtenější rozhovory:

03. 07. 2014, 22.37:07

Přečtěte si také

Paní Helena Jarkovská vzpomíná…. (1.díl)


čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace RSS článků RSS akcí