Hudebně pohybové vztahy
Vazba pohybu na dynamickou hudební předlohu je typickým rysem aerobiku komerčního i sportovního. Dokonalost vzájemné souhry hudby a pohybu vytváří kvalitu pohybového projevu a umocňuje estetické a emocionální působení na cvičence i diváka. Bez hudebně pohybového souladu se nelze dopracovat k žádoucí úrovni soutěžní sestavy. V tréninku je nezbytné se zabývat speciální hudebně pohybovou průpravou navazující na propracovanou didaktiku rytmické gymnastiky a tance. Zvolený hudební doprovod musí pohyb podpořit, vést a provokovat a svým tempem musí umožnit správnou techniku pohybu. Pro odpovědný výběr hudby, podněcující tvořivost v konkrétní sestavě, je třeba znát základy hudební teorie, vědět, že tempo a rytmus jsou hybným prvkem pohybu, že dynamika a žánr vyvolávají citové a estetické působení, že melodie a forma umocňují celkový dojem choreografie.
Všechny vlastnosti hudby jsou důležité, ale její nejvíce vědomě vnímanou složkou bývá tzv. metrorytmika:
1. Metrum je vlastně střídání přízvučných (těžkých) a nepřízvučných dob v předem stanoveném pořadí. Hudební přízvuk na první dobu člení dlouhou řadu impulsů do skupin po dvou, po třech, po čtyřech. Hovoříme pak o dvoudobém, třídobém a čtyřdobém metru. Metrické zákonitosti jsou základem práce s hudbou a pohybem.
2. Takt je seskupení různých rytmických hodnot do metricky uspořádaných celků. Časově ohraničuje pohyb. Označujeme jej dvěma číslicemi oddělenými čarou, z nichž první udává počet dob v taktu, druhá rytmickou hodnotu počítací doby (2/4, 3/4, 4/4).
3. Tempo je rychlost střídání počítacích dob (počet pulsů) za minutu a označuje se znakem metronomu (MM, v anglické verzi BPM). Procvičování souladu tempa hudby s pohybem provádíme v základních rychlostech – pomalu, středně, rychle. Požadované změny tempa v sestavě soutěžních forem aerobiku lze případně řešit zajímavým střihem a rozličnými efekty ve vybrané hudební předloze.
4. Rytmus je v obecnějším smyslu časový řád. Z hlediska hudební nauky je rytmus střídání dob těžkých a lehkých a not dlouhých a krátkých. Rytmické útvary jsou součástí metrického celku – často vznikají tzv. charakteristické taneční rytmy (samba, polka aj.) Požadavek pravidel, zařazení zřetelné změny pohybového rytmu, může být předveden celým tělem, nebo jen nohama či pažemi, ale vždy jde o časové vztahy pohybových akcentů a jejich výraznost.
5. Hudební forma – fráze – úseky hudby ukončené melodickým či harmonickým závěrem. Jednotlivé fráze (úseky, věty) mají zpravidla sudý počet taktů – 4, 8,16 apod., kromě pravidelného frázování lze pro stylovou choreografii vybrat hudbu s frázováním nepravidelným. Hudební motiv, jako závažný nápad ve skladbě, se může stát spolu s pohybovou odpovědí (pohybovým motivem) charakteristickým kompozičním prvkem skladby.
Ukázka z knihy Jana Hájková a kolektiv: Aerobik soutěžní formy (vydavatelsví Grada)
Kniha, kterou bychom mohli nazvat kompletním průvodcem tréninkem jednotlivých soutěžních forem aerobiku, je určena nejen trenérům. Mnoho zásadních a zajímavých informací v ní najdou i závodníci, instruktoři aerobiku, trenéři mládeže, organizátoři soutěží, rozhodčí a fanoušci. Autoři, zkušení trenéři a bývalí závodníci, se s vámi podělí o své zkušenosti s aplikací teoretických poznatků sportovního tréninku technicko estetických sportů v konkrétních situacích sportovního aerobiku, fitness, aerobic team show i master class. Zabývají se i specifickou tvorbou choreografie, průpravnými cvičeními, technikou i metodikou prvků obtížnosti. Celá publikace je bohatě doplněna fotografiemi a obrázky, na kterých jsou ilustrovány jednotlivé cvičební prvky. Dostává se vám do ruky kniha, která je o „soutěžních formách aerobiku“ a díky širokému autorskému kolektivu je zároveň galerií osobností českého sportovního aerobiku.
text: Jana Hájková – 28. 01. 2007
