čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace
|
|
|
|
čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace |
|
Vlastní vyhledávání
|
Jirka Alarzach: Náhody neexistujíŽivot je hledání, tvrdí společnost Google v rámci propagace svého vyhledavače. Ta představa se mi líbí, nicméně čím dál víc jsem přesvědčena, že život je nalézání, aniž bychom hledali. Navzdory víře, že se stane, co si přejeme, případně i co si nepřejeme (myšlenky je někdy těžké navigovat správným směrem), se nám ty nejlepší věci stávají tak nějak mimochodem. A stejně tak potkáváme důležité lidi našeho života. Jedním takovým je pro mě i Jirka Alarzach… „Podědila“ jsem ho v rámci „balíčku autorů“ jednoho webu, kterému jsem svého času šéfovala. Psal zajímavé články o tarotu – stručně, jasně, žádné romány typu Vojna a mír, žádné krkolomné obraty, ale pár řádků s logickou posloupností a viditelnou životní zkušeností. Rozhodně to není žádný éterický muž, který tak tak unese svůj balíček karet, ale chlap jak má být. Za největší relax například považuje jízdu na motorce. Nic není náhodaS Jirkou vedeme silné intelektuální debaty o životě a nesmrtelnosti chrousta a lidské blbosti – to vše přes facebook. Takže pokud panu Zuckerberglíkovi jednou totálně jebne, tak to možná znárodní a vydá knižně. A my budeme muset jen mlčet, protože jsme si to při registraci zkrátka odsouhlasili. Ale kdo by četl nějaké podmínky, když si chcete udělat profil, že? Internet nás oba fascinuje i děsí zároveň, zejména po roce 2001. Platí o něm zřejmě totéž co o ohni: dobrý služebník, špatný pán. A velký bratr tě při tom stále sleduje…I když jsme se s Jirkou nikdy neviděli, tak naše duševno do sebe tak nějak zaklaplo jako když najdete ten správný kousek puzzle. On ví pár věcí, které nepíšu na žádnou zeď (smích), já se dozvěděla něco z jeho niterních pocitů. Neprozradím je… Aniž jsem to měla v úmyslu, pomohl mi tak nějak mimochodem rozklíčovat jednu otázku, jež se mi s osudovostí vracela pěknou řádku let. Jo, každý holt máme ve skříni nějakého toho kostlivce, který nás straší, a přitom se mnohdy bojí on nás. „Důležití jsou vždy lidé, které si VYBEREME - v té volbě je závazek,“ filozofuje v jedné naší komunikaci Jirka. „A ne každý je dost silný, aby dokázal jakýkoliv závazek dodržet“. I v jeho životě ostatně sehráli vždy zásadní roli "náhodní kolemjdoucí", lidé, kteří ho potkali díky nějakým vnějším okolnostem a pomohli mu najít cestu.... „Fascinuje mě jedna věc,“ pokračuje, „a vím o ní, že fakt funguje - říkám tomu pracovně syndrom vlakového kupé. Prostě někam jedeš a trápí tě nějaké věci... do tvého kupé někdo přistoupí a když se s ním začneš bavit, zjistíš, že ti může v tom, co řešíš, hodně pomoci. A protože předpokládáte, že se už nikdy neuvidíte, jste schopni si říct víc, než s kýmkoliv jiným… Pak vystoupíte a oba víte, že to setkání vám pomohlo více, než všechna jednání s blízkými lidmi. Je úžasně obohacující potkávat lidi jen tak.“ A co dál k životu? „Nejsou velká sousta! Je jen lenost pořádně kousat,“ říká Jirka rezolutně a já hned uvažuju, jestli to tak není i u mě? Když si vzpomenu, jak často prokrastinuju a zabíjím čas, když mě čeká velký úkol, tak si slibuju že příště půjdu do sebe… Sport jako škola životaJirka je moudrý muž a shodli jsme se na tom, že sport nám dal dobré a tvrdé základy našich dospěláckých životů. „Ano, sport je dobrá škola života, kulturistka mě naučila, že radost pomine, bolest pomine, láska pomine, ale železo zůstane,“ směje se muž, který umožňuje svým klientům díky tarotu nacházet východiska i ze zdánlivě neřešitelných situací.... A nyní už prý ty karty ani kolikrát nepoužije: "Když pochopíte principy, které jsou obsaženy v kabale, tarotu, astrologii, alchymii a podobných, žádné tyto pomůcky už nepotřebujete. Svět je pak prostě čitelnou mapou, stejně jako lidé, které potkáváte. A kdo to opravdu umí, nezneužívá to. To je taky důležité vědět."
Tarot, astrologie, kabala, magieZnám spousta kartářek, ale Jirka není jako chlap jistě v oboru výjimkou. Koneckonců všechny velké osobnosti světových dějin využívaly a využívají služeb esoterního poradenství a většinou těmi rádci a našeptávači předpokládám byli muži. Ženy byly spíš za čarodějnice, že? (nemohu si odpustit rýpnutí). A jak se vlastně Jirka Alarzach ke kartám dostal? „To je docela složitý,“ říká, „nějak mi, když jsem dospěl, došlo, že jsem od pánaboha nedostal návod k použití života. Tak jsem ho začal hledat. Křesťanství bylo první, co letělo do kouta, protože jsem znal tehdy jen pokrytce, nikoliv opravdové věřící. Tak jsem hledal dál - našel jsem astrologii a když jsem ji začal studovat, rozšiřoval se můj zájem dál - alchymie, buddhismus, taoismus a nakonec zpět ke křesťanství a k jeho kořenům, kabale. Tarot mi přijde natolik jednoduchý, aby mu porozuměli i ostatní lidé, a natolik propracovaný, že obsahuje ve své moderní podobě všechna ostatní umění.“ Změna je život. Mnohdy k lepšímu, alespoň si to tak přejeme. Ale někdy je těžké změnit svůj život, i když víte, že bychom měli. Kouříte a víte, že je to špatně. Jíte moc a taky je to špatně. Přicházejí výstrahy a stejně je přehlížíte. Až pořádné nakopnutí vás kolikrát přinutí změnit se. Jirka věděl, že by měl zhubnout, ale nějak to pořád nešlo. Byl i u jednoho ruského léčitele, který léčí závislosti na nikotimu, tak zkoušel, zda ho odnaučí i závislosti – dle jeho vlastních slov - na žrádle. Vůbec to však prý nezabralo. A co pomohlo později? „Když jsem cítil na krku kosu kmotřičky smrti,“ říká otevřeně Jirka. „Bylo mi fakt zle a přestala mi jít pumpa... pak se rozeběhla, ale nikomu ten pocit nepřeju“. Uzdravovat, nebo léčit?Pokud jde o zdraví, tak rady hledá kartář Jirka na již zmíněném internetu. Růži a vysoký tlak zlikvidoval pomocí česneku, cukr v krvi snižuje lékořice .... „Když už mám nějakou nemoc, snažím se o ní vždy zjistit co nejvíce,“ tvrdí muž, který o svém zdravotním stavu pak bez zábran diskutuje i s lékaři. „Diabetolog se dost divil, když mi začal vykládat něco o cholesterolu a já mu řekl, že to, co mi sděluje, jsou poznatky 20 let staré a že MUDr ten a ten publikoval v Health and medicine studii, která tyto závěry popírá... Poprvé jsem to aplikoval ve pětadvaceti letech, když mi vyhlášená odbornice na ORL řekla, že laryngitidy se už nikdy nezbavím.... za osm měsíců byla pryč. Člověk ale musí hledat u správných zdrojů, u kováře“ dodává. Dají se sehnat lékařské studie, diplomové práce, atd. „Západní medicína neumí léčit vůbec NIC, jen potírá příznaky,“ prohlašuje na základě svých zkušeností nekompromisně Jirka Alarzach. Co říci na závěr? Nenechte se strachem vyřadit ze hry. A hledejte dál (ať už v životě nebo na internetu ) – ovšem s vědomím, že většinou když něco usilovně hledáme, najdeme …něco… zcela jiného….a mnohdy lepšího než jsme hledali, jen si to třeba nechceme hned připustit. Ale je to tak. A nic není náhoda. Chce to jen jedno. Chtít najít řešení. Kontakt: www.alarzach.czNejčtenější zamyšlení na Aerobic.cz:
10. 05. 2012, 21.36:19
|
|
