Články - archiv

Nebezpečné myšlenky

K názvu dnešního zamyšlení mě inspiroval stejnojmenný film z roku 1995, kde krásná Michelle Pfeiffer hraje nebojácnou učitelku na poměrně zvláštní škole, kde musí zvládat smečku puberťáků, kteří touží po všem kromě vzdělání. Jak příběh dopadne, vám nebudu prozrazovat. Koneckonců je to americký film, že… (smích)

Vzpomněla jsem si však na něj právě ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, jak nám naše myšlenky mohou někdy zkomplikovat život. Pustíme-li je na volnoběh a stíháte u toho ještě x dalších věcí, jako by si dělaly, co chtěly, jako kdyby neexistoval směr, kam je chcete poslat, ale našly si samy svůj cíl.

Vysvětlím.

Když sedím u počítače a napadne mě něco vtipného či v budoucnu použitelného, pošlu to sama sobě jako email. Nechce se mi totiž zakládat nějaký nový soubor a složku a riskovat, že to zapadne mezi další poklady. Kdepak. Hezky to na mě vykoukne v nevyřízené poště.

Tentokrát jsem si při vkládání nového článku na www.aerobic.cz uvědomila, jak moc má můj - před pěti lety moderní - redakční systém nedostatků. Nemohu například automaticky pod každým článkem mít tolik dnes žádoucí tlačítko „to se mi líbí“, který by vzápětí po přečtení a kliknutí katapultovalo zmíněný příspěvek na zeď facebooku a umožnilo mu tak život v další dimenzi. Toužím po tom již asi rok, ale protože nejsem technicky nejzdatnější (bývalí kolegové ví :-)) jsem odkázána v této věci na svého administrátora a manžela vjednom. No, nebudu popisovat, jak nevýhodná je to situace a jak vzadu v jeho frontě na TO DO LISTu stojí moje přání.

Ale zpět k příhodě. V tu chvíli mi přišlo neskonale vtipné (a doufám, že ne marné), že to sepíšu jako přání pro Ježíška a podstrčím manželovi do pracovních složek. Navíc mám to „štěstí“, že jsem jako Střelec obdařena narozeninami v adventním čase plném zázraků, a tak se moje šance na vyplnění přání zvětšují (zvlášť když si už nic jiného nebudu přát ani k těm narozkám :-))

Po starém zvyku jsem si tedy vyplnila do emailu pár holých poznámek k tématu a odeslala, že se tím budu zabývat později. … No hádáte dobře, poslala jsem to ne sobě, ale rovnou hezky naostro manželovi. Protože člověk míní, ale jeho myšlenky mění… Myslíte na osobu (ať už v dobrém, či zlém) a ruce vám podvědomě vykonají „tu správnou věc“. Uvidíme, jak to dopadne. Chtěla jsem to tedy trochu vyšperkovat, ale osud tomu asi chtěl, aby to bylo jasné a úderné! hihihi

Jo, mimochodem, nebylo to poprvé. Vzpomínám si, jak jsme jednou vesele (no spíš smutně) s bývalou kolegyní „přetřásaly“ našeho šéfa, že nám dal malé prémie, když tu jedna z vět, které nebyla asi nejmilejší, odfrčela přímo k němu do compu. Ale šéf byl formát, jen bodře oznámil, že si máme dávat pozor, co komu posíláme.. . To historek o zbloudilých esemeskách milencům a milenkám, které končí takto dobře, tolik v zásobě nemám. A že jsem jich slyšela. Ach, ta technika.

A co říct závěrem? Pozor na své myšlenky. Mohou být užitečné i nebezpečné!

No, že byste teď dal/a LIKE, kdyby to šlo... Sakra.

Další myšlenky na Aerobic.cz:

text: Marcela Macáková, www.aerobic.cz – 25. 10. 2012, 19.46:03


čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace RSS článků RSS akcí