Ohlasy na Takoví jsme byli... rok 1998

Nedávno jsme si připomněli začátky serveru Aerobic.cz v první části ohlédnutí Takoví jsme byli... rok 1998. A tady je ještě pokračování očima některých hlavních aktérů tehdejšího dění...

JITKA PERUTKOVÁ
Ahoj Marcelo a milí čtenáři a návštěvníci Aerobic.cz. Takže rok 1998? Hmmmm… Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že o deset let později budu cvičit jógu a bude mě to strašně bavit, pomyslela bych si něco o bláznech a vědeckofantastické literatuře….. Mohla jsem se roztrhat pro funky aerobic - aby každý věděl, co to vlastně je a mohl si jej přijít zacvičit/zatančit do každého fitka. Zapáleně jsem pracovala na dětském aerobiku, aby si mohli zacvičit, po vzoru svých maminek, i naši nejmenší, a aby to pro ně bylo zdravé a zábavné…
Pro mě to byla ta nejlepší léta „nového“ českého aerobiku. Ne, že by to dnes bylo nějak horší , to samozřejmě ne. Nejlepší proto, že tenkrát bylo všechno nové, velkolepé, a to, co máme dnes, stojí na tehdejších základech. Mezinárodní akademie aerobiku a fitness, kterou tři roky před tím založil v Čechách  - na základě německé licence – Dr.  Georgis Patenidis, konečně vozila do Čech světový aerobik, školení s mezinárodní akreditací a mezinárodní kongresy aerobiku…  Přistupovali jsme k tomu s obrovským nadšením, vážili jsme si každého úspěchu,  každé akce, každého zahraničního hosta, který k nám přijel. Rok 1998 byl zrovna rokem Mezinárodního kongresu IFAA v Průhonicích s největší návštěvností. Na něm dokonce  všechny vážené zahraniční hvězdy zastínil náš, český a naprosto úžasný Jiří Korn. Měla jsem tu čest se na naší společnou lekci na kongresu s Jirkou připravovat a poznat jej nejen jako hvězdu showbyznysu, ale také jako člověka… Jak jsem byla mile překvapená a nadšená!!! Byla to moc krásná spolupráce a nezaplatitelná zkušenost.
Zkrátka, byla to krásná doba a měla jsem ohromné štěstí, že jsem mohla být u toho, ba co víc,  že jsem mohla být jedním z těch, kteří se na tom podíleli, kteří to vytvářeli… A za to obrovský dík – a také díky za všechny současné lektory a všechny „cvičence a cvičenky“, kteří ve dnes fitkách cvičí aerobik, kick box, jógu, tančí funky, street dance, break dance, latino a kdo ví, co ještě, připravují se na závody, nebo se věnují dětem – díky Vám všem, že to všechno jde dál a nic nebylo zbytečné! Mějte se krásně a hodně hezkých zážitků nejen při cvičení.

VLÁĎA VALOUCH
Bylo to naše 3. mistrovství světa. Prali jsme se tehdy o prvenství s Maďary a byl to moc hezký závod. Nakonec s toho bylo stříbro a to jsme mohli být rádi, protože se nám sestava ve finále moc nepovedla. Závody byly v přístavním městě Santos. Po skončení závodu jsme vyrazili do Rio de Janeira a prožili tady krásných 14 dní. Týden jsme se pokoušeli surfovat na místních plážích. Tak dobití jsme dlouho nebyli. Jo holt všechno chce čas. Surfing vypadá jednoduše, ale není to žádná legrace. Párkrát jsem si myslel, že už se nevynořím.

Týden jsme potom cestovali vypůjčeným autem a to bylo velké dobrodružství. V Brazílii mají buď dálnice anebo polní cesty, které vedou divočinou. Několikrát jsme mysleli, že spadneme do dravé řeky nebo že nás sežere nějaká havěť.Jelikož máme rádi dobré jídlo, tak v Brazílii jsme si ho užili. Jen si musí člověk dávat pozor na jídlo na ulici. To pak jeden neví, co jí a může mu být poměrně dost špatně, o čemž by mohl vyprávět Kuba Strakoš.

JAKUB STRAKOŠ
Ahoj Marci, rok 1998 byl moc fajn, hlavně po sportovní stránce. MS se konalo v Brazílii a už to samo o sobě bylo hodně zajímavé. Ještě zajímavější byl samotný závod, který byl našlapaný kvalitními závodníky a perfektní náladou. S klukama (+ Valouch a Holzer, pozn. redakce) jsme šlapali na paty Maďarům a moc nechybělo a podařilo by se nám je dostat. Nakonec jsme ale byli rádi za stříbro, protože finále nám moc nevyšlo. Já jsem si dovezl navíc první mužskou medaili v historii. Byl to "sice" bronz, ale pro mne měl cenu zlata. V konkurenci skoro 30-ti chlapů v čele s Italem Viligierdim to byla pecka. Na brazilské MS vzpomínám hlavně i proto, že jsme zde pak zůstali ještě skoro 3 týdny a projezdili Rio a další místa ve vypůjčeném autě, pokoušeli se jezdit na prkně, dávali si do nosu místní steaky, no prostě užívali si pro nás do tehdejší doby nevídané dobrodružství.

DAVID HOLZER
Na  mistrovství světa v Brazílii vzpomínám velmi rád. Byla to naše třetí sezóna, zdaleka jsme ještě nebyli tak suverénní a vyzávodění jako v pozdějších letech a velká soutěž v jedné z kolébek sportovního aerobiku pro nás byla splněným snem. Byla to také poslední soutěž, při které jsme se utkali s maďarským týmem, který jsme předtím nikdy neporazili a právě zde jsme se o to chtěli pokusit. Nakonec se nám finále moc nepovedlo a skončili jsme druzí. I přesto však na Brazílii vzpomínám rád, byla to krásná soutěž s velkou účastí, úžasnou atmosférou a skvělou after party, na které nechyběly ani brazilské karnevalové tanečnice... Zkrátka latinská Amerika.

DAVID HUF
Ahoj Marcelko, taky bych rád vzpomněl na vrcholná léta troufnu si říci nejlepší éry českého sportovního aerobiku a moc bych chtěl vzpomenout a alespoň takto poděkovat všem obětavým a zapáleným lidem, kteří mi a mé bývalé manželce a sportovní partnerce Radce byli tenkrát oporou, jmenovitě Hanka Benešová, Iva Farářová, Oleg Mazurov, Bohunka Řešátková a všichni tenkrát "naši" mladí z tehdejší Akademie Aerobiku Radky a Davida Hufových... :-)

Bylo moc fajn a nikdy bych nic z té doby neměnil za nic na světě! P.S. A v té době tzn.v roce 1998 jsme si z MS v Brazílii přivezli společně s Radkou také stříbro a po druhé v řadě tenkrát získali ve velmi tvrdé konkurenci titul Mistrů Evropy v Kyjevě. Ale přijde mi to již jako hrooozně dávno. Pozdrav všem svým milým fanouškům!

10. 12. 2009, 09.41:01