Olga Šípková: Blues novopečené maminky

Když se Adélka narodila, měla jsem kolem ní takové starání, že všechno ostatní šlo stranou. Celé šestinedělí jsem vůbec necvičila. Měla jsem logicky poporodní břicho a chtěla jsem, aby se mi děloha dobře zavinula dovnitř. Nestála jsem tedy o to, mačkat ji posilováním břišních svalů.

Musím přiznat, že těhotenství pro mě bylo také poučné. Snažila jsem se, aby všechno dopadlo dobře a nám se narodilo zdravé dítě. Deset měsíců jsem tedy neposilovala. Mé svaly ochably a já musela začínat znovu od nuly. Dostala jsem se tak do situace mnoha žen, které začínají cvičit. Díky tomu jsem je pochopila víc než kdy předtím.

Po měsíci a půl se mi břicho zatáhlo a já na sobě viděla jen povislou kůži a tuk. Toho naštěstí minimálně. Přibrala jsem jedenáct kilo. Věděla jsem, že je čas začít se sebou něco dělat. Pomalu zpevnit partie, které dostávají nejvíce zabrat. A které by postavu, kdyby se s nimi další třeba rok nic nedělalo, mohly hodně zkazit. 

Některé části těla jsem vnímala jako stažené, proto jsem se ze všeho nejdřív protahovala. Pokud mohu doporučit, připadá mi strečink v období po šestinědělí nejdůležitější. Nezačít ihned tvrdě posilovat a zbavovat se kil navíc, ale při každé možné chvilce se protáhnout. Zkrácené svaly se uvolní a teprve pak budou připravené na další zátěž.

Asi to znáte, že člověk se stále naklání k miminku a stresuje se, jestli je v pořádku - dýchá, nedýchá, křičí, nekřičí... Šíje a záda tak dostávají zabrat. Váha narostlých prsou mi navíc stahovala dopředu ramena, proto jsem začala strečinkem prsních svalů. Stačí se opřít dlaní nebo loktem o zeď a protlačit vpřed hrudník. Aby byla horní část zad v rovnováze, vnímala jsem jako nutnost k tomu naopak posilovat svaly mezilopatkové. 

Další, co je podle mě potřeba protahovat, je bederní oblast. Během těhotenství jsem měla obrovské břicho a bedra ho musely držet. Proto jsem je teď potřebovala uvolnit. 

Nakonec přišly na řadu i břišní svaly. Spíš než zvedat hrudník jsem měla tendenci posilovat zvedáním pánve. Při klasických zkracovačkách mě totiž bolely svaly nad pupíkem, než ty, které jsem potřebovala posílit - spodní břišní. Pomohla mi i metoda izometrických cviků, které se provádějí pouze ve výdrži.
Když mi zbyl čas, posilovala jsem též hýždě. Měla jsem dojem, že se mi povolily. Díky (i když ne velkým) znalostem powerjógy, jsem používala i cviky z ní. Máte-li příležitost si jí zacvičit, určitě ji využijte. A ještě jednu zkušenost jsem udělala: i za kočárkem můžeme vypadat dobře. Stačí se narovnat, trochu zvednout bradu a stáhnout břicho...

text: Olga Šípková, zveřejněno se svolením TISCALI – 08. 03. 2005, 13.26:30