Rozhovor s lektorkou komunikačních a prezentačních dovedností Lenkou Lamešovou: Odvážit se a setkat se s někým, kdo to má podobně
Jak jste se stala lektorkou?
Úplně naplno to bylo v roce 2006 po jedenáctileté praxi manažerky. Tyto služby jsem zajišťovala pro mnoho majitelů firem, kterým jejich podnikání založené v devadesátých letech vyrostlo pod rukama do podoby, kdy potřebovali někoho, kdo by profesionálně nastavil nebo řídil ekonomické a finanční procesy a lidské zdroje. Byla jsem vyhořelá, neviděla jsem v té práci pro sebe už žádné další možnosti. Tehdy jsem si řekla, že když toho tolik znám, mohla bych to říkat někomu dál. Pedagogickou zkušenost jsem měla, dříve jsem učila na střední škole. Ale zpátky do školství se mi nechtělo, nebyla jsem ochotná znovu na sebe vzít všechny povinnosti související s životem učitele. Dnes pracuji pro několik vzdělávacích agentur. Když mají nějaké téma, ke kterému jsem kompetentní, osloví mě a domluvíme se na konkrétní spolupráci.
Jaké je lektorské povolání?
Člověk na to musí mít výbavu. Zaprvé by měl mít co říct, umět témata dokladovat na příkladech z vlastního života, příběhy úspěchu i slepé uličky; taková práce tedy vyžaduje určitou, nejlépe mnohaletou, praxi. Zadruhé je, podle mě, třeba mít rád lidi; i když nechápu proč, stále existují lektoři, kteří jsou na lidi protivní. Můj přístup je, že vztah mezi lektorem a účastníky kursu je oboustranný most, po kterém proudí informace tam, ale taky zpátky - ne jen že já něco přináším jim, ale taky oni mně. Vždycky se na školeních, která vedu, naučím mnoho nového. Zatřetí je to nejistota; nikdy nevím, kolik bude práce, často přijíždím na úplně neznámá místa, kde se musím rychle adaptovat, nastavit ve skupině atmosféru otevřenou pro učení.
Lektorství je poměrně osamělá práce. Dříve se školilo především ve dvojicích, dneska to firmy nechtějí platit. Lektor často nemá příliš posilu v podobě pracovního týmu. Proto se ráda účastním různých setkání lektorů nebo konsultantů, kde můžeme s kolegy sdílet zkušenosti, radosti i strasti.
V čem je tahle práce jedinečná?
Každopádně na rozdíl od mnoha jiných profesí člověk okamžitě vidí výsledky svojí práce, neustále dostává zpětnou vazbu, může se radovat, když se účastníci rádi vrací na další kursy. Vzdělávání pomáhá lidem růst; energie, kterou investujete do lidí, není nikdy zbytečná. Při školení ve firmách, kde se roční série školení účastní stále stejná skupina lidí, sleduji, jak velký udělají ti lidé pokrok, co se týká kultivovanosti projevu, ale také celkové jistoty vystupování.
Myslíte, že účast na Vašich kursech přináší i něco navíc?
Přínosem pro účastníky je také možnost potkat se ve vzdělávacím procesu s dalšími lidmi, kteří řeší obdobné problémy, moci si s nimi promluvit, vyměňovat si zkušenosti. Prostředí manažerů je dnes hodně orientováno na výkon, nároky jsou velké a na povídání a sdílení není čas. Kursy přinášejí tuto možnost a účastníci to velmi oceňují.
Dnes jste mimo jiné lektorkou kursů pro podnikatelky PROFI ŽENA. Co se Vám na tom líbí?
V projektu PROFI ŽENA působím od jeho začátku. S jedním kolegou jsme tenkrát připravili původní obsah. Koncepce kursů se od té doby stále vyvíjí. Na projektu se mi líbí jeho ucelenost; kursy by mohly stát i jednotlivě samy o sobě, ale pokud se některá podnikatelka zúčastnila více z nich, nedocházelo k opakování informací z jiných školení. Účastnice si na kursech pochvalovaly například zjištění, že věci, které se samy naučily praxí, mají nějakou teoretickou oporu, že postupy pro takové situace skutečně existují a už se jimi někdo zabýval, nabídl možné varianty a nástroje řešení; to je vždy velmi motivující a podporující. V případě PROFI ŽENY pro mě bylo navíc potěšující, že se u jednotlivých fází projektu sešli vždy kvalitní lektoři.
Bonusem, který jsem dopředu nečekala, bylo vytvoření networku žen OSVČ , majitelek malých firem i těch, které se po přerušení do práce vracejí. Jejich velké téma bylo, že vše řeší samy. Na kursech dostaly možnost sdílení s ostatními ženami v obdobné situaci a mělo to velký efekt na jejich další elán do podnikání.
Překvapilo Vás něco na kurzech nebo při konzultacích?
Na začátku mě překvapil ten veliký zájem a nasazení, se kterým ženy podnikatelky ke kursům přistupují. Ve firmách se občas setkávám s lidmi, kteří se cítí „přeškolení“ a od kursu si udržují spíše odstup. V případě podnikatelek je to jinak. Jako by účastnice křičely „já chci!“, chtěly beze zbytku využít čas, který si na vzdělávání vyčlenily. V posledních kursech PROFI ŽENY byly mezi účastnicemi často zastoupeny i ženy, které o podnikání teprve uvažují, zejména ženy na mateřské dovolené – tam se dynamika maličko proměnila, v takových skupinách není tolik dravosti. Naopak si ženy mezi sebou spíše navzájem dodávají odvahu.
Co Vás na školeních nejvíce těší?
Já prostě ráda učím ženy. Mám pocit, že v České republice se vzdělané a šikovné ženy podceňují více než jinde ve světě a drží se spíše v ústraní. Jsem ráda, že s nimi mohu sdílet i svůj osobní příběh: mohou vidět, že jsem něco dokázala, že jsem samostatná – a můžu jim předat věci, které jsem načerpala, včetně určitého ženského vidění světa byznysu. Ženské skupiny se chovají jinak než mužské nebo smíšené, mají jinou energii. PROFI ŽENA mi vždycky vyvažovala moji ostatní práci právě v tom smyslu, že jde o péči o ženskou duší, včetně té mojí.
Jeden z kursů, které školíte, je zaměřen na slaďování osobního a pracovního života. Co si pod tím máme představit?
Důležité je podívat se na sebe realisticky: na životní situaci, ve které se člověk nachází, na své časové možnosti, schopnosti a možnosti uplatnění. Skrz lepší poznání sebe sama potom snáze zjistíme, jestli práce, kterou děláme nebo se chystáme dělat, vyhovuje našemu naturelu a aktuálním podmínkám, které nás obklopují.
Klíčovou otázkou není pouze, v jaké se nacházím situaci, ale především co chci a co reálně mohu pro tu věc udělat. Reálná akce je tím důležitým momentem, bez kterého jen obtížně může proběhnout kýžená změna směrem k větší spokojenosti.
Dnešní manažeři mají spousty odborných znalostí, ale nevědí, jak v náročném pracovním (i soukromém) prostředí naložit sami se sebou. Hodně kursů se proto v posledním období zaměřuje na témata jako sebepoznání, self leadership, stress management, time management apod. To ale není případ školení, která by někdo nabízel drobným podnikatelům nebo dokonce specificky ženám. Proto jsem ráda, že v tomto kursu PROFI ŽENY se mohu zaměřit přímo na tato témata, navíc pro cílovou skupinu, která v těchto ohledech potřebuje skutečně podpořit.
Co byste doporučila ženám, které uvažují o vlastním byznysu?
Každý se nachází v jiné situaci. Jestli chce někdo podnikat, měl by mít aspoň trochu zmapované možnosti trhu, konkrétního segmentu, představu o reálnosti celého projektu. Současně je klíčové rozvržení času spojené s vyjednáním podpory ze strany okolí. Ženy to často dělají tak, že ke všem náročným rolím a úkolům, které zvládají doposud, si ještě přiberou podnikání. Což pochopitelně nefunguje. Na začátek podnikání ženy musí být připraven hlavně její partner, aby se předešlo nepříjemným překvapením; určité věci je třeba v životě podnikatelky změnit, je třeba o tom mluvit a takový krok s nejbližším okolím předjednat.
Když jsou ženy na mateřské dovolené nebo nezaměstnané, často cítí prostor začít zkoušet něco nového, nejprve třeba jako činnost, která jim dočasně nahradí původní povolání. Často přitom později zjistí, že je to dobré, že rozjely solidní byznys.
Rozhodně doporučuji nezanedbávat základní ekonomická pravidla. Často se ženy do podnikání vrhají příliš naivně: je ale velmi důležité mít smlouvy, kalkulace, evidenci nákladů. Někdy je to ženské podnikání více citové než ekonomické a to nekončí dobře.
Váš recept na flexibilitu?
To, co dělám dnes, je vlastně moje třetí kariéra. Po škole jsem učila na střední škole, pak jsem dělala manažerskou práci, dnes jsem lektorka. Je to jedna z možností jak nevyhořet, jak dělat něco, co člověka dělá spokojeným. Jsem přesvědčená, že v okamžiku, kdy by mi lektorování přestalo vyhovovat, udělám i čtvrtou kariéru. Dokážu to já, čili to dokáže jistě i spousta jiných lidí. Jen se nebát to vyzkoušet!
25. 08. 2014, 19.23:57
