Těhotenství – požehnaný stav?

Těhotenství – požehnaný stav, hezky si ho užívej, nejkrásnější období života a další podobné věty můžete číst v mnohých knížkách a časopisech. Já do „toho“ spadla neočekávaně rychle a najednou jsem si musela poradit. Jak se liší očekávání od skutečnosti? Je to skutečně tak, jak píšou naučné knížky a články? Jak co. Zde je seznam pro mě největších mýtů:

1. V pohybu se není třeba omezovat, cvičte jak jste zvyklé a co jste zvyklé

Ha, první mýtus. Ačkoliv jsem cvičila 5x týdně aerobik, jezdila na kole, hrála squash, jedinou první návštěvou v ordinaci gynekologa mi veškeré aktivity byly důrazným hlasem nedoporučeny.
„Aerobik, tam jsou otřesy, to není dobré v prvním trimestru, kolo- spadnete, zbytečný risk, squash – narazíte do zdi nebo spoluhráče, takže taky ne.
Choďte na procházky,  případně plavat do bazénu s mořskou vodou (kolik jich každá v okolí máme otevřených pro veřejnost?), věnujte se protahovacím nenáročným cvičením.“ Přeci jen je to moje první těhotenství a dbám na doporučení, a tak jsem ze dne na den odvolala svoje hodiny a vrhla se na nicnedělání.

2. Špatně bývá po ránu

Omyl. Nevolno vám může být kdykoliv – ráno, v poledne, v noci. Tak jsem první měsíce zhubla, protože mi nechutnalo téměř nic a po všem se mi potácel žaludek jako na vodě. V dalších trimestrech naopak pěkně nabíráte, že za chvíli vypadáte jako hroch. Nehledě na to, že každý si chce pohladit vaše bříško, ať je vám to příjemné nebo ne.

3. Dejte na své pocity a instinkty

To bych ráda, ale v okamžiku, kdy manžela, příbuzné i kamarády seznámíte s novou skutečností, stanou se vesměs všichni odborníci na dobu těhotenství, zahrnou vás spoustou dobrých a osvědčených rad, co jíst, jak žít, co je normální, že sama jsem najednou přestala vnímat, co je normální. A pokud se ještě trochu orientujete a chcete mít dokonalou změť informací, stačí zadat do internetového vyhledavače výraz „ těhotenství“. Tím se zahltíte úplně. A pak - kde jsou pocity a instinkty.

4. Na miminko se těšte, zpívejte mu, povídejte si s ním

První vlna pocitů byla u mě rozporuplná. Miminko jsme víceméně chtěli, ale…Najednou si začnete uvědomovat změny, které kolem vás nastávají. Ať již odliv kamarádů, nebo odliv akcí, kterých se nemůžete aktivně účastnit(sport ne, večírky omezeně a bez alkoholu, zájezdy opět omezeně, na nějaké vysedávání v autobuse vás neužije) Mnoho maminek to zvládne na jedničku, já bych se ohodnotila známkou 3. Stavy deprese střídaly stavy euforie.

5. Stačí se řádně mazat a starat o pokožku a nenastanou  u vás žádné negativní změny

Zde pouze konstatuji, ať děláte, co děláte, změny nastanou. Tuny krému nepřemůžou genetiku a napínající se pokožku, maximálně trochu následky zmírní. Rovněž vás stále někde něco bolí, tlačí a vy dumáte, zda je to normální nebo ne.

Teď to vypadá, jakoby „očekávání“ mělo jen samá negativa. Ale pár výhod by se taky našlo:    je prima ráno vstávat,  kdy se vám zachce, je prima konečně nehlídat váhu a nemít výčitky po snězené čokoládové tyčince, je prima cítit pohyby prcka v bříšku, je prima využívat ohledy okolí, je prima shlédnout spoustu filmů a seriálu a konečně přečíst knížku, je prima ještě nevědět, co bude po porodu…

Všem budoucím maminkám i tatínkům přeji pohodové „těhulkování.“

Pro čtenáře Aerobic.cz napsala Monika Kosová

09. 03. 2010, 21.18:59