Vyberte si svůj tanec

Standardní tance

Waltz: Tento romantický tanec se vyvinul ve dvacátých letech z amerického tance boston. Přirovnává se k procházce mladičkého zamilovaného páru parkem. Často se tančil jako tanec na rozloučenou, který zamilované ještě více roztouží. Charakteristickým krokem je přísun ve třetí době, který umožňuje párům zdvihnout se na špičky, ze kterých se pak mohu v dalších krocích lehounce a pomalinku snášet. K největším vynálezům na tanečním parketě patří waltzové otáčky o 3/8, které umožňují diagonální pohyb a napojování otáček vpravo a vlevo. Waltz je oblíbeným tancem Marka Ebena.

Tango: Příchod tanga z argentinských přístavních tančíren do Evropy způsobil ve dvacátých letech minulého století doslova tangománii. Díky své smyslnosti bylo tango dlouho zakázaným tancem. Není divu, že chtěl každý okusit potlačovanou tím pádem ještě větší vášeň, která sváděla až k sebevraždám. Těsné držení, ostré pohyby nohou a hlav v kontrastu s mrazivým klidem v zastaveních a pózách vyvolávají dramatickou atmosféru. Formálně se jedná o ovládání pohybově dokonale fungujícího ženského těla, které se často napodobuje v kabaretech i tancem s figurínou. Tango považují za nejerotičtější tanec Tatiana Vilhelmová, Lenka Filipová a Michal Němeček.

Valčík: Je králem všech tanců už od dob Straussů a zároveň také prvním společenským tancem, který se tančil v objetí a vysloužil si za tuto nemravnost od církve odsouzení a zákaz. Vířivý pohyb okolo sálu vyvolává pocit vznášení se a závratě. Ve skutečnosti valčík zahrnuje pouhých šest kroků, ale ve velké rychlosti otáčení na ně musí stačit pouhé dvě vteřiny. Zajímavostí je bezesporu fakt, že mezi standardní tance se dostal až jako poslední. Valčík má nejraději Štěpánka Hilgertová. Rychlých otoček se zase naopak bojí Robert Záruba. Pro Ivu Langerovou je valčík tancem nejlehčím.

Slowfoxtrot: Je založen na přirozené lidské chůzi s rovnoběžnými chodidly a byl vlastně vzpourou proti umělým krokům s nepřirozeně baletně vytočenými chodidly, které vyžadovali taneční mistři v devatenáctém století. Pomalá hudba klasických bigbandů vyžaduje precizní práci nohou a jemnou souhru v páru. Za vrchol je považována chůze vzad a specielní obraty na patách. Slowfoxtrot vzbuzuje velký respekt u Vandy Dětinské. Nejraději a prý nejlépe jej tančí Jan Halíř.

Quickstep: O quickstepu se říká, že je jako nevybouřené mládí. Plný energie, zvratů a nečekaných efektů. Je přitom fyzicky náročný a jako poslední soutěžní tanec bývá přirovnáván k závěrečnému běhu desetiboje. Vyvinul se z kdysi oblíbených tanců shimmi a charleston, které získaly popularitu v době, kdy se ragtime vyvinul do swingu. Je plný poskoků, běhů a obtížných krokových kombinací, které tanečníky i publikum zaručeně pobaví. Z Quickstepu mají největší obavy Vanda Dětinská a Petr Čadek. Těší se na něj naopak Michael Petr.

Latinskoamerické tance

Samba: To je tanec, který je nerozlučně spojen s karnevaly a jejich kolébkou Rio de Janeiro. Samba má kořeny v afrických rituálních tancích, z nichž převzala nejen jejich vášeň a živočišnost, ale i melancholii a tančení do úplného vyčerpání. Typické je zhoupnutí v kolenou a v pánvi, ale také rozechvívání zadečku tanečnic a ramen jejich partnerů v neuvěřitelných rytmech hraných na exotické bicí nástroje. Samba připadá nejvíce sexy Simoně Švrčkové.

Cha-cha: Je to vlastně uměle vytvořený tanec z typických kubánských tanečních prvků, který vznikl pro pobavení v klubech. Charakteristický je výrazný pohyb pánve, který jasně říká, o co v životě jde. Vlastní tanec je ale ovšem jen nezávazná koketérie, plná pohybových provokací a legrace. Cha-cha je nejlehčí pro Vandu Dětinskou.

Rumba: Zdánlivě pomalou hudbu naplňují tanečníci kontrasty mezi bleskovým pohybem a naopak až uhrančivým klidem v pomalých gestech a akrobatických prvcích. Pro Rumbu je charakteristické, že na hudebně nejdůraznější první dobu se pohybuje pánev a neprovádí se žádný krok. To spolu s pomalým rytmem evokuje velmi smyslný pocit z tohoto tance. Páry i diváci rumbu milují pro její erotický podtext. Rumbu za nejerotičtější tanec považují Vanda Dětinská a Jan Halíř. Největší specialista na rumbu je prý Petr Čadek.

Paso doble: Paso doble už svým zvukem symbolizuje výjimečnou událost. Zatímco ostatní tance se snažily spíše předvést náladu, atmosféru a vztahy, v tomto španělském tanci dominuje dějová linka. Korida, oslava toreadorova vítězství a flamencové pasáže diváky doslova vtahují do tanečního příběhu na parketě. Dusnou atmosféru vytváří vášeň poznamenaná krví a smrtelným nebezpečím. Paso doble mají nejradši hned dvě tanečnice. Vanda Dětinská a Simona Švrčková.

Jive: V poválečné Americe, ale i později u nás byl jive spolu se svými předchůdci a příbuznými spojován především s mladými lidmi, pro něž byl jedním z projevů revolty. Byl zakazován, skandalizován a trestalo se za něj. Tančí se na bříškách chodidel, je plný otoček, obratů a hbitého pohybu, který nikdy neustává. Nerozlučně k němu patří i akrobatické prvky. Je zajímavostí, že u nás se začal soutěžně tancovat dříve než ve světě. Temperamentní jive nejraději tančí Michaela Gatěková a Michael Petr. 

Na celebrity vlnící se v rytmu hudby a výroky nesmlouvavé odborné poroty se můžete těšit každou sobotu od 3. listopadu ve 20.00 na ČT1. Nové originální a neopakovatelné StarDance II právě začíná. Dámy a pánové, zadejte se!

text: ČESKÁ TELEVIZE, foto: ČESKÁ TELEVIZE – 10. 11. 2007, 20.16:31