Pohádka Magdy Selucké
Byla jednou jedna holčička, která byla taková dosti uzavřená, s nikým se nebavila a nejraději si sama v koutku kreslila. Jen co se naučila psát, napsala knihu, kterou nikdy nevydala. Jak šla léta a holčička zjistila, že svět je poněkud drsnější, než si myslela, začala se mu přizpůsobovat, aby vůbec měla nějakou šanci v životě. Když jí bylo deset, přihlásila se na džezgymnastiku. Tam by bývala zůstala, kdyby jí ve dvanácti letech neřekli, že už je stará. Plynule tedy přešla mezi mažoretky. Ale jelikož měla obě ruce levé a úsměv na přikázání jí taky nešel, i z kariéry mažoretky sešlo. Tak si dala chvilku pauzu a pak následoval jazz dance. Jo, to ji bavilo. Akorát když jednou vynechala, tak už se těžko chytala, protože si to musela všechno chudák holka vydřít, ne jako ostatní, kteří měli talent a šli pak rovnou na konzervatoř. Tam jí tanec uchvátil a dodnes miluje především balet. Ale ta holčička byla docela lempl, protože když jí bylo asi šestnáct, tak se na všechno vykašlala a až do nějakých dvaadvaceti trávila čas ….Jó, to nikdo neví, prostě asi jinak.
No, ale ta holčička (teda už slečna) pracovala v kanceláři, z které měla psychické trauma, ze kterého se dodnes nevzpamatovala (ale to sem nepatří). A jak vám tak seděla několik hodin, no, víc než osm to nebylo, protože jí ta firma nepatřila, tak jí hrozně bolela záda. A jelikož ta slečna nebyla zas tak blbá, tak si řekla, že asi bude muset začít cvičit.
Pak to začalo. Začala chodit na Dozorkyni z koncentráku. To vám byla tak drsná cvičitelka, že se jí ta holka bála. Prvních dvacet hodin si říkala: "Už k ní nikdy nepůjdu". Ale přesto tam chodila. Už tehdy se začalo projevovat, že to nemá v hlavě moc v pořádku. Po roce si ta voražená holka řekla, že už má na to být sama vepředu, protože jí ostatní cvičenky v řadě překáží a vůbec cpát do toho furt takový prachy, že jo? No, tak abyste neusnuli, ta holčička, co odmalička neměla ráda pohyb a na střední škole se nechala osvobodit z tělesné výchovy, tak ona, nebudete tomu věřit…………chvíle napětí……….hádejte, co udělala? Nikdo by to nečekal, ani ona ne, protože byla taková chudinka plachá. No, vykašlala se na "normální" práci a začala se živit předcvičováním.
Tak a to je konec. Teda téměř. Pokud budete chtít tady tu už teď ne holčičku ale ženskou potěšit, tak se jí zeptejte, jestli ji to cvičení baví a jestli ji to uživí. Takové otázky má hrozně ráda a vždy ji potěší. Jaké z toho plyne ponaučení? Pro mě asi to, že jsem překvapila sama sebe. Člověk dokáže nečekané věci, i když vlastně ani nechce.
Chcete si s Magdou zacvičit? Pak mrkněte na její osobní profil.
text: Magda Selucká (Kočová), foto: archiv autorky – 03. 11. 2008, 09.45:15
